Rozhovor s Romanem Čechem, kondičním trenérem ČAST.

Začátkem roku 2019 přijal nabídku Ing. Novotné stát se členem TMK. Posléze ho oslovili trenéři reprezentačních týmů mužů i žen s vedením kondičních soustředění v letní přípravě. Manžel dlouholeté reprezentantky Dany Čechové nyní na žádost svazu poznává všechny složky reprezentace na soustředěních jako kondiční trenér. Snahou je zmapovat a zhodnotit aktuální stav a vytvořit metodiku do budoucna. S tím by čtyřicetiletý trenér se zkušenostmi z profesionálního tenisového okruhu, golfové kadetské reprezentace nebo s individuální spoluprací s olympioniky z dalších sportů rád pomohl.

Jaké jsou první dojmy?

„Jsem člověk, který se ve stolně-tenisovém prostředí pohybuje aktivně prakticky celý život, takže jsem šel do relativně známého prostředí. Osobně jsem ale zatím nestihl poznat členy všech složek reprezentace. Z těch co jsem poznal (muži, ženy, U21 muži, junioři a kadetky)  je to jako všude, jsou tam skvělí, průměrní i naprosto podprůměrní sportovci. V mládežnických kategoriích totiž není rovnítko mezi výkonem za stolem a obecnou fyzickou připraveností, kdežto u dospělých už je to naprosto zřejmé. V dospělé kategorii jsou naši nejlepší např. Jančařík, Polanský, Konečný, Matelová, nebo v nedávné minulosti Vacenovská suverénně nejlépe připravení sportovci, a to i přesto, že i oni mají své fyzické limity. Mít ale takto fyzicky připravených 15 mužů a 10 žen, tak o budoucnost seniorské reprezentace nemám obavy.“

Jaké jsou ty největší limity?

„Když to hodně zjednoduším, tak jsme bohužel pomalí a málo flexibilní. Dospělý mezinárodní stolní tenis je z hlediska pohybu založený na rychlosti, rozsahu a koordinaci pohybu. Základem je klíčový věk 12–15 let, kdy se musí pracovat na rychlosti. Bohužel rychlostní trénink je relativně náročný na čas, takže se později v reprezentačních výběrech spíš pracuje jen s tím, co je hráčům geneticky dáno. Ve věku 12–15 let, zejména u chlapců, dochází jednostrannou prací ke zkrácení svalů hlavně na zadní straně stehen, v oblasti bedro-kyčlo-stehenní a prsních svalů. U takto zkrácených sportovců několikanásobně roste pravděpodobnost zranění ramenního kloubu, krční i bederní části zad a třísel.“

Co se s tím dá dělat?

„Hodně. Nejvíc každopádně prací nás trenérů. Správnou skladbou každé tréninkové jednotky. Když to řeknu upřímně a asi mě nebude mít moc trenérů rádo, můžeme si za to sami. Realita je taková, že až na výjimky upřednostňujeme pouze trénink u stolu a to ostatní jsme „hodili“ na děti. Vzhledem k tomu, že většina mládežnických reprezentantů má individuální studijní plán nebo jinak upravenou školní docházku, tak často mnoho let neabsolvuje ani školní tělocvik (i jeho kvalita je často nedostatečná) a místo něj chodí na tréninky. My pak chceme, aby se děti do 15 let po tréninku samy protáhly, doma cvičily apod. To je bohužel alibismus.

Takže cvičit místo stolního tenisu?

„To netvrdím. Je to o možnostech. Když to vezmu od těch nejmenších dětí v oddílech, kde se bojuje o každou hodinu na stole, je potřeba minimálně 2x týdně navíc zařadit trénink bez stolního tenisu zaměřený zejména na rychlost, koordinaci, obratnost a kompenzace. Ve střediscích RCM a SCM je to podstatně jednodušší – tříhodinová tréninková jednotka musí obsahovat úvodních 30 minut aktivace a rychlostního tréninku a závěrečných 30 minut věnovaných kompenzačním cvičením a strečinku. To mluvím o soutěžním období. V přípravě samozřejmě význam kondiční přípravy roste. Upozorňuji, že pokud chceme, aby bylo cvičení smysluplné, tak musí být vedené trenérem. V dospělé reprezentaci je to už o každodenní tvrdé práci a profesionálním přístupu každého reprezentanta.

Takže kondiční trenér do každého oddílu?

„Otázkou je, co je to kondiční trenér. Je hodně specialistů, ale z vlastní zkušenosti vím, že abych pomohl tenistce k výhře na grandslamu nebo sportovnímu střelci k medaili na MS, tak mi trvalo stovky hodin, abych daný sport poznal, a přesto jsem cítil vždy jistý handicap, že nejsem tenista, moderní pětibojař nebo golfista. Ideální je hledat kondiční trenéry přímo v prostředí stolního tenisu, vzdělané lidi, kteří pinčesem žijí. V minulosti udělal kus dobré práce např. Pavel Bugaj a jistě se najdou i další. Další možnosti jsou ve vzdělávání, což je i mým osobním úkolem v TMK. Věřím, že kvalitní kondiční přípravu v oddíle je schopný udělat každý pracovitý trenér, který se dostane k informacím a pochopí, že nevychovává jen stolního tenistu, ale především mladého a pokud možno zdravého sportovce.“

Jak si představujete takového sportovce?

Takto:

Protože sportovec, který je rozvíjen nejen u stolu, pak dokáže mnohé. A když jsme konkrétně u Calderana, tak nevěřím, že by bez fantastické připravenosti byl v TOP 10 na světě. A on na celkové přípravě opravdu poctivě pracuje.

Takže žonglování a skládání Rubikovy kostky je také kondiční příprava?

„Za sebe říkám, že ano. Koordinace ruka-oko a propojování činnosti obou hemisfér je ve stolním tenise klíčové. Pro zajímavost: všichni čeští stolní tenisté, kteří jsou olympionici, umí žonglovat, kdežto ostatní reprezentanti (hlavně ti mladší) nikoliv. Neříkám, že se naučí žonglovat a pojedou na OH, ale je to jistý předpoklad k motorickému učení. Takových příkladů je v praxi daleko víc.

Obecně se tvrdí, že dnešní generace je fyzicky slabší než předchozí, mohou být na ni kladeny nároky jako na dřívější generace?

„Populačně je to opravdu výrazně slabší. Naopak sportovní výkony jdou neustále kupředu, takže pokud chceme uspět mezinárodně, tak nároky nejen mohou, ale dokonce musí být kladeny. Výhodou pro zvládnutí je současná vyspělost v péči o tělo i vnitřní prostředí člověka, takže myslím, že vše jde zvládnout i bezpečně a zdravou cestou rozvoje.

Co by tedy reprezentanti měli zvládnout?

„Když dnes začneme u těch nejmenších, tak bez ohledu na výkonnost za stolem by měl(a) kadetský(-á) reprezentant(ka) zvládnout v cca 13 letech např. skočit přes švihadlo 10 dvojšvihů bez chyby, 35x snožmo za 15s, v hloubce předklonu se na propnutých nohách dotknout všemi prsty rukou země, v překážkovém sedě udržet vzpřímený sed a vzpaženo 10s na obě strany, spojit prsty paží za zády, dívky přeskočit snožmo dvě ohrádky za sebou spojitě, chlapci by jich měli zvládnout pět a víc, v klasickém 12minutovém běhu (Cooper test) uběhnout chlapci 2600 m, dívky 2450 m a tak dále. To jsou naprosto minimální hodnoty, které si myslím, že pokud mládežnický reprezentant nezvládá, tak daná oblast kondice bude pro jeho další výkonnostní růst limitní. Za úroveň kondice do konce juniorského věku jsou ale vždy zodpovědní trenéři.“

Často ale narážíme na problémy typu, že dítě nesmí dělat kliky, dřepy, běhat apod. Co s tím?

„Pokud mládežnický reprezentant krátkodobě nesmí např. dřepy, tak je to většinou kvůli zranění nebo růstovým problémům. Pokud je to ale dlouhodobé, tak je to dle mého názoru buď zanedbaný problém, nebo výmluva – každopádně ani jedno se moc neslučuje s nároky na reprezentanta. Bavíme se zde o reprezentaci. Nemůžeme brát stejný metr jako je v běžné populaci. Osobně jsem totiž ještě nikdy neviděl fyzicky přetrénovaného sportovce. Tyto případy nastávají jedině v případech, kdy zejména rodiče mají nesmyslné nároky a své dítě doslova drtí i po psychické stránce. Takových dětí už jsem naopak viděl bohužel hodně.

Co tedy dělat, abychom měli fyzicky zdatné reprezentanty?

„Nejlepší a nejsnazší je správně začít, tj. děti do 10 let si mají projít gymnastickou a atletickou průpravou. Zde si děti také často osvojí dobré návyky k fyzické práci. Pro optimální motorický rozvoj je dobré, když v mladším školním věku děti umí všechny základní pohybové vzorce sportů jako je plavání, jízda na kole, bruslení nebo lyžování. Velmi vhodný je i míčový sport, ve kterém se vyskytuje lokomoce – tzn. fotbal, házená, basketbal. Není náhodou, že mnoho skvělých stolních tenistů bylo v mládí velmi dobrými fotbalisty.

A když se ale do mládežnické reprezentace dostane hráč(ka), který(-á) nemá tak široký sportovní základ, co potom s tím?

„Pak si my trenéři musíme uvědomit, že je to jeho handicap a velmi intenzivně pracovat na nápravě. Jako ideální vidím první rok po přechodu z kadetské do dorostenecké kategorie, kdy je největší prostor pro adaptaci na vyšší tréninkovou zátěž a ještě není úplně pozdě zachránit, co se dá.

 Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů při práci s našimi reprezentanty.