Shrnutí toho nejzajímavějšího z mezinárodní konference

Ve čtvrtek 8. května proběhla v Praze další trenérská konference Mosty, na které vystoupili například kouč fotbalové Sparty Praha Brian Priske či asistenti trenéra kanadské reprezentace pro hokejové mistrovství světa v Česku.

V prvním panelu s názvem Rozvoj špičkových sportovců přednášela Antje Hoffmannová z Institutu aplikované vědy v Lipsku. Představila, jak se snaží podporovat a zlepšit sportovce, trenéry i svazy prostřednictvím výzkumu a jak ve specializovaných zařízeních měří parametry výkonu a soustředí se na inovaci, předávání znalostí a informační servis založený na vědě.

„Snažíme se identifikovat, co je potřeba k výkonům a úspěchům na světové úrovni, co je nezbytné na cestě k medailím,“ vyprávěla.

Na příkladu dráhového cyklisty vylíčila, jak sportovcům dávají senzory, které měří, jestli každý pohyb dělají na maximum. A že docházejí k závěrům, že se může vyplatit přehodnotit zaběhlé metody, když je vědecky dokázáno, že rychlejší zlepšení přináší soustředění na jiné parametry.

Popsala, že ve spolupráci s hráči a hráčkami pozemního hokeje zpracovali Book4Players, tedy knihu, která obsahuje důležitá témata pro samotné sportovce (techniku, taktiku, zotavování, výživu či psychologii), a na základě toho jim vytvořili moduly se základními informacemi a tipy.

Ve druhé části Křídla odbornosti spolu debatovaly generální manažerka ženské hokejové reprezentace Tereza Sadilová, trenérka basketbalistek USK Praha Natália Hejková a vedoucí úseku ženského fotbalu FAČR Mirka Fousková.

Shodly se, že ženský sport se v poslední době zvedá a někdy je atraktivnější, ať už pro diváky, nebo sponzory, než mužský. Důležité jsou podle nich vzory, které napomáhají tomu, že se děvčata nestydí pustit se do sportu.

Hejková říkala: „Většinou se ženský sport přibližuje mužskému, ale většina kolektivních sportů je tak tvrdá, že bych do mužského sportu přenesla trochu jemnosti, ať se lépe uplatňuje technika. Vždy podporuju hráčky, aby studovaly, chceme od nich stoprocentní soustředění na sport, ale jedno oko vždy přimhouřím, když potřebují jít do školy. Matky se do mého týmu vrátily jako jiné osobnosti, hrály daleko líp a staraly se víc o tým. Změnily přístup k tréninku, který je pro ně odpočinkem od stereotypu, který mají doma.“

Fousková k práci trenérek doplnila: „Umíme upozadit ego, abychom dosáhly společného cíle. Kluci jsou více kreativní, i vzhledem k egu se snaží trenéra přesvědčit, že to dělají dobře, holky do poslední chvíle plní pokyny trenéra, což není vždy dobré.“

V dalším panelu s názvem Anatomie úspěchu: Inspirace od opakovaně vítězných trenérů popisoval španělský basketbalový kouč Sergio Lara-Bercial, kdo jsou a jak pracují nejúspěšnější trenéři. Představil, jak můžeme porozumět osobnosti úspěšného trenéra, komplexnost práce trenéra demonstroval na následujícím obrázku.

„Podle dotazníků, které jsme prováděli na dlouhodobě úspěšných trenérech, jsme zjistili, že jsou pro ně důležité tři věci. Emoční stabilita, zvládání sociálních situací a pracovitost,“ podotkl Lara-Bercial.

Dále popsal, že když se tito trenéři ráno vzbudí, do práce je motivují úspěch, potřeba osobního růstu a učení a víra, že ovlivní věci. Rovněž jsou pro ně důležité morální hodnoty. „Při rozhodování se řídí podle sportovců, kladou důraz na vyrovnaný pracovní a osobní život,“ doplnil přednášející. „Každý trenér má svůj příběh, píše svou knihu s různými kapitolami, jejíž základ je péče a odhodlání. Trenér je pro svěřence jako substrát pro rostliny, tedy jakási živná půda.“

Trenéři se podle něj mají o sportovce starat, protože je to jejich povinnost, vytváří tím pohodu sportovci pro dlouhodobé výkony, jsou záchranná síť, když se nedaří, a zajišťují konstantní růst, prostředí pro výkon.

A s jistou nadsázkou nadhodil, že na základě výzkumu můžeme mezi úspěšnými trenéry najít dvě kategorie. „V první jsou trenéři typu Indiany Jonese a Lary Croft, tedy dobrodruzi, kteří si potřebují dokazovat, že jsou dobří a pro práci by zemřeli. Ve druhé jsou charaktery jako Matka Tereza nebo Gándhí, jsou altruističtí, pracují pro větší dobro a odvádějí osobní oběti. A všichni mají ještě trochu Homera Simpsona, který je realista, ví, že když se to nepovede, tak se nic neděje, a najde si čas i pro sebe.“

Trenér fotbalové Sparty Priske vystoupil v části Koučovací odysea a představil svou cestu od hráče až k úspěšnému trenérovi.  

O stresu, kterému čelí, prohlásil: „Zcela se mu vyhnout je nemožné, musíte přijmout, že tlak bude. Musíte se připravit na názory expertů, fanoušků a médií. Já média nečtu, nevidím pro to důvod, já jsem jediný, kdo zná pravdu. Když jste ve Spartě, musíte vyhrát každý zápas. Od stresu mi pomáhá i meditace, po ní cítím okamžité zlepšení stavu svého těla i své mysli. Méně stresu v zápase přináší i dobrá příprava, stejně jako uvědomění přítomnosti.“

Svůj vztah s hráči popsal následovně: „Je důležité být k nim blízko, abyste věděli, co se děje v jejich životech, ne jen na hřišti. Když je doma všechno v pořádku, tak přijdou usměvaví, když se trápí, může je to negativně ovlivnit. Všechny hráče sleduju na Instagramu, ne abych je kontroloval, ale abych věděl, co se u nich děje. Když jdou do restaurace nebo někam cestují, tak se s nimi chci bavit i o tomhle. Jsme pořád jen lidé, je hezké mluvit i o něčem jiném než jen o fotbale.“

Cení si hlavně vnitřní síly týmu: „Sparta nevyhrála titul devět let, přitom měla každý rok velká očekávání. Pokaždé ale selhala, takže lidi kolem klubu pochybovali. To jsem vnímal a poprvé to sám pocítil, když jsme prohráli s Vikingem Stavanger (ve 2. předkole Konferenční ligy v červenci 2022). Uvědomil jsem si, že se musíme soustředit na vnitřní sebedůvěru. Když prohrajete velké zápasy, je důležité zůstat při sobě. Kabina byla rozdělená, realizační tým taky. Potřebovali jsme se spojit, pak jsme rostli jako tým. Z porážek se nejvíce učíte. Když vyhrajete, je to snadné, ale když prohrajete, tak se vaše myšlení potřebuje změnit, musíte se soustředit na to, jak se zlepšit.“

A ostatním trenérům by poradil: „Buďte sami sebou, jinak nemůžete vést lidi. Musíte přijmout, jací jste, že ne všichni vás budou mít rádi a ne se všemi vyjdete dobře. Musíte si užívat prostředí, ve kterém jste. Tvrdě pracujte, nejsou žádné zkratky. A trenér by se měl naučit ničeho nelitovat a všechno brát jako zkušenost, která ho posouvá směrem nahoru i dolů.“

V závěrečném panelu Rozvoj sportovců na vrcholové úrovni debatovali Dean Evason a Jay Woodcroft, dva asistenti trenéra kanadského národního týmu, kteří do Prahy přicestovali na hokejové mistrovství světa.

Vzhledem ke svým bohatým zkušenostem z elitní NHL se shodli, že i hráči v nejlepší lize světa se mohou a vlastně i musejí dál zlepšovat.

„Stejné je to s námi trenéry. Hráči se chtějí učit, ti nejlepší nikdy nepřestanou růst. Musíte je rozvíjet, pomáhat jim s individuálními dovednostmi. Je to každoroční proces, pokaždé přicházejí nové výzvy.“

Právě nejlepší hráče podle nich zdobí touha posouvat se a odvádět v tréninku maximum, tím pak motivují i ostatní hráče v týmu. Zažili taktéž situaci, kdy je kluby vyhodily, tehdy si uvědomili, že mají i čas na rodinu, sebereflexi, učení a hledání nových příležitostí. Snažili se tedy proměnit negativitu v pozitivní věci.  

V letošním roce se uskuteční ještě dvoje Mosty, jedny budou zaměřené čistě na ženský sport, druhé proběhnou v prosinci v klasickém formátu.

Článek zpracoval Stanislav Kučera. Komentáře do článku doplnila Iveta Vacenovská.