Shrnutí toho nejzajímavějšího z mezinárodní konference pro metodický web zpracoval Stanislav Kučera.

Lepší než nejlepší

Máme řešit spíše slabiny, nebo vylepšovat silné stránky? Co by měl splňovat talentovaný sportovec? Je dobré rozvíjet kreativitu třeba tím, že si hráči sami určují složení tréninku? Nejen tato témata se řešila ve čtvrtek 12. prosince na dalším díle trenérské konference Mosty s názvem Lepší než nejlepší.

V panelu Talent musíte nejdřív najít, abyste ho mohli rozvíjet. Ale jak? debatovali Adam Průša, videoanalytik a skaut fotbalové Slavie, a Aleš Vladyka, evropský skaut hokejového týmu z NHL San José Sharks. Popisovali, co je pro výběr a rozvoj talentů klíčové.

„Snažíme se odhadnout, jaký potenciál hráči mohou mít za pár let, stejně tak předvídáme, jak se bude vyvíjet samotný sport. Při výběru rozhodují tvrdá data, dovednosti i názor zkušených odborníků, kteří prostředí znají.“

Shodli se, že to, jestli hráč bude schopný dál pracovat a rozvíjet svůj talent, určují hlavně jeho charakterové vlastnosti. „Klíčová je soutěživost, důraz na detail. A taky disciplína, aby chtěli být nejlepší každý den.“

A v neposlední řadě zmínili rodinné prostředí, v rámci nějž sledují, jestli jsou hráči, které by potenciálně mohli přivést do klubů, samostatní a dokážou řešit svoje problémy.

Na téma Mládí šampionů se bavili bývalí reprezentanti Karel Poborský a Jiří Welsch. Probírali výchovu mladých sportovců a jak v rámci ní vytěžit na maximum jejich potenciál.

„V dnešní době, která je čím dál rychlejší, je třeba využívat efektivněji čas, který s hráči máme,“ zdůraznil někdejší elitní basketbalista Welsch. „Pryč je doba dvouapůlhodinových tréninků a několikatýdenních příprav pro národní týmy. Není to jen v Česku, je to všude po světě. I v kolektivních sportech se jde cestou individualizace, hráči mají svoje kouče či psychology. Je potřeba to přijmout, dejme hráčům prostor, ať dělají věci pro vlastní rozvoj.“

V této souvislosti společně s Poborským zmínili, že v basketbalových i fotbalových akademiích mají pravidelně vyčleněný trénink či tréninky, kdy si sami hráči určují, co budou dělat, a trenéři na ně jen dohlížejí. To pomáhá k rozvoji kreativity a samostatnosti.

„V klubu je potřeba, aby si lidi, kteří vedou mladé hráče, uvědomili, že jsou součástí systému, na jehož konci jsou vyšší cíle než jen ty lokální. Mladým hráčům musíme zdůrazňovat, jaká je přidaná hodnota, když reprezentují zemi. Doba se změnila, už to není samozřejmost, reprezentaci je potřeba něco obětovat. A důležité je nenechat se strhnout byznysem sportu a penězi, musíme si pamatovat, že na začátku cesty byla láska a vášeň ke sportu, což jsou pořád hodnoty, které hráče dokážou dovést daleko,“ sdělil Welsch.

Sdílel zajímavý poznatek ze své aktivní kariéry – působil mimo jiné v NBA –, který se týká sebevědomí.

„Přijde mi, že my jako Češi se pořád posuzujeme, že jsme malí, a myslíme si, že ostatní jsou lepší než my. Sebevědomí nemáme a musíme si projít trnitou cestou, abychom si uvědomili, že můžeme hrát i s někým, koho máme na piedestalu. Myslím, že všichni o sobě pochybujeme, pak záleží, jak to dáváme najevo a jestli nás to položí, nebo namotivuje.“

„Vytvářel jsem si na sebe zbytečný tlak, že mi někdo platí velké peníze, abych odváděl výkony. Strach z toho, že se to nepovede, mě nedostával do ideálních stavů. Snažil jsem se to urvat sám v sobě, ale pak jsem ty věci začal řešit s někým jiným.“

Oba se shodli, že fotbal i basketbal mají příliš mnoho utkání pro mládežnické kategorie. V basketbale dokonce svaz zavedl maximální možný počet zápasů na hráče na sezonu. „Trénink jde na vedlejší kolej, což je pro mě nepochopitelné,“ podotkl Poborský. „Spousta trenérů má názor, že hráčům nic nedá víc než zápas, ale oni ty herní situace potřebují nadrilovat a mít je zažité.“

Asistentka trenérky týmu Indiana Fever ze zámořské basketbalové ligy WNBA Jessie Millerová obstarala téma Diamant velký jako Ritz. Hovořila o fenoménu Caitlin Clarkové, která ve 22 letech získala cenu pro Nováčka roku WNBA a časopis Time ji vyhlásil sportovní osobností roku.

Především díky ní letos WNBA zažila průlomovou sezonu, na zápasy bylo pravidelně vyprodáno a sledovaly je tisícovky diváků v halách a miliony u televizních obrazovek. 

„Výzvy takhle výrazné individuality jsou, že tým musí zůstat při sobě a blokovat okolní ruch, aby se hráčky navzájem podporovaly,“ sdělila Millerová. „Důležitá je i spolupráce s psychologem, protože na holky najednou chodily neskutečné návštěvy.“

O Clarkové hovořila jako o generačním talentu. „Nerada prohrává cokoli, když už se to stane, je třeba se z toho poučit a pracovat dál. Důležitou složkou tréninku je časté studování videa, potom se hráčka učí rychleji.“

A hovořila o rozdílech přípravy v období sezony a mimo ní. „Během sezony se pracuje na silných stránkách, čím může hráčka pomoct v nejbližších zápasech, a dělají se malá vylepšení. Zatímco během pauzy zkoušíte nové věci, je na vás méně tlaku.“

O tom, Jak z toho nejlepšího vychovat ještě lepšího, si povídali development coach hokejistů Toronta z NHL Tomáš Pacina, nejúspěšnější klubový trenér v historii švýcarské házené Petr Hrachovec a fyzioterapeut a kondiční kouč tenistky Karolíny Muchové Jaroslav Blažek.

„Při rozvoji hráčů primárně neřešíme slabiny, ale chceme prohlubovat jejich silné stránky,“ uvedl Pacina. „Ukazujeme tomu hráči, že si ho za ty vlastnosti ceníme. Hledáme věci, které umí mimořádně dobře, ale třeba je tolik nepoužívá. Najdeme jeho největší slabinu a snažíme se ji schovat do tréninku, aniž bychom se na ni soustředili. Malé slabiny sledujeme a čekáme, jestli samy nezmizí.“ 

Dále hovořili o změnách, které vrcholový sport v poslední době prodělal. „Zapracovalo se na takové té omáčce okolo: mnohem víc se řeší životospráva, kondice nebo fyzioterapie,“ vyjmenoval Blažek. „Díky tomu, že se zlepšila lékařská péče, se kariéry prodlužují, ale někdy se vytrácí přirozenost na úkor strojového drilu. Každopádně je jasné, že nároky na výkonnost se zvyšují, a je třeba se na ni koukat mnohem více komplexně.“

O změnách zažitých návyků u sportovců Pacina poznamenal: „V tomhle procesu musí být ochota a pochopení ze strany sportovce. Ti nejlepší hráči, kteří jsou výjimeční, dělají změny velice rychle. Sami přicházejí s tím, že chtějí něco zlepšit. Problém s tím mají hráči, kteří byli dlouhodobě úspěšní, byli hvězdy třeba do 18 let, ale k posunu výš jim to nestačí.“  

Blažek doplnil, že trenéři někdy nemohou aplikovat všechny procesy a metody, které jsou podle nich správné, protože tím svěřenci naopak uškodí. „Důležité je, kolik si toho sportovec chce od nás vzít. Někdy musíme některé věci vědomě oželet, protože pro sportovce je to tak lepší. Někdo potřebuje svůj prostor.“

Hrachovec doplnil, že nejen v házené vzrůstá četnost a důležitost používání videa. „Když si hráč může situaci pustit zpětně ze záznamu, ideálně bezprostředně poté, lépe pochopí, co má příště udělat lépe.“

Stanislav Kučera, člen TMK ČAST.