Ve středu 22. října proběhla v Praze trenérská konference Mosty. Přečtěte si shrnutí skvělé prezentace Joerika Michielse

Nejzajímavější postřehy na konferenci prezentoval belgický basketbalový trenér a nadšenec Joerik Michiels, zakladatel projektu Elite Athletes. V poslední době spolupracuje se špičkovými hráči, ale začínal v podstatě s amatéry.

Před časem si v Belgii vybral skupinu osmi desetiletých hráčů, kteří ani neměli velké zkušenosti s basketbalem. Připravil jim osmiletý program, během nějž chtěl dokázat, zda je pravda, že tvrdá práce může překonat talent. Vše financoval ze svých peněz, platil tak i další členy trenérského týmu.

Svěřencům nastavil pravidla jako: Nechoďte na trénink včas, ale choďte dřív. Když tedy trénink začínal v šest večer, všichni museli být v hale nejpozději ve tři čtvrtě na šest.

Také hráče učil zásady japonské kultury, aby měli úctu k ostatním a po zápasech a trénincích například uklízeli halu. A stanovil filozofii, že hráči se mají každý den snažit být vždy o jedno procento lepší.

„Trenér jde svěřencům příkladem,“ zdůraznil.

Když s týmem začal objíždět soutěže, ostatní se jim nejdřív vysmívali. „Prohrávali jsme až o sto bodů. Lidi říkali, že když nevyhráváme, neodvádíme dobrou práci,“ popsal Michiels, s čím se jeho projekt setkával.

Po několika takovýchto sezonách jejich mateřský klub jeho tým dokonce vyhodil ze svých prostor, a tak museli začít od znova.

Michiels – opět na vlastní náklady – zařídil tréninkové prostory v garáži, kde měli k dispozici polovinu basketbalového hřiště, studovnu a posilovnu. Právě fitness prostory měli hráči k dispozici 24 hodin sedm dní v týdnu, což vášnivý trenér označuje jako klíčový zlom.

„Jakmile byli kluci pány svého času a mohli trénovat sami kdykoli, kdy chtěli, že už jsem jim neurčoval časy já, začali na sobě makat individuálně. A v soutěžích jsme všechny začali ničit. Týmy, proti kterým jsme před dvěma lety prohrávali o sto bodů, jsme najednou o sto bodů poráželi.“

Po osmi letech projektu se dva hráči dostali do národního týmu a čtyři zamířili do profesionálních soutěží. A Michiels se podělil i o rady a tipy, které během trénování nasbíral.  

„Když pracujete s dětmi, tak důležitější než výsledky jsou vztahy, které si vybudujete. Trénování není o rekordech, které překonáte, ale o životě, který během toho procesu vytváříte.“

Zdůraznil, že trenér má velkou zodpovědnost i za nesportovní rozvoj svěřenců.  

„Když se podle statistik Mezinárodní basketbalové federace 99 procent hráčů nedostane na profesionální úroveň, tak proč teda trénujeme?“ vznesl otázku, která naráží na fakt, že jen hrstka svěřenců z mládežnických kategorií se dostane až úplně nejvýš.

Dále představil koncept Zoo vs. džungle, který vysvětluje různé přístupy k tréninku.

„Když jako trenér hráče drilujete, je to, jako by byli vaše loutky. Ovládáte všechno. Ale pak se v zápasech daří jen těm nejlepším. Protože v drilu je vše uměle namodelované, nemáte tam reálné situace. Je to jako porovnání tygra v zoo a tygra v džungli. Zápas je nepředvídatelný jako život v džungli, ale všichni trénují podle šablony, kterou má i zvíře v zoo.“

Proto doporučuje zahrnovat do tréninku pestrá cvičení, která například upravují pravidla.   

„Ve fotbale zmenšíte hřiště, v basketbalu hrajete jen dva na dva, v tenise si vezmete menší rakety a menší míče… Místo toho, abyste byli instruktor, jste architekt. Nejlepší hráči jsou totiž ti, kteří umí nejlépe řešit problémy.“

Ve stolním tenise se nabízí například, že hráč získá bod, jen pokud se mu povede ukončit výměnu do prvních tří úderů, či že může při výměnách hrát pouze forhend. Taková cvičení rozvíjejí kreativitu a pomáhají se adaptovat na nevyzpytatelné zápasové situace.

A na závěr Michiels předal pár tipů pro všechny trenéry.

„Trenéři by se měli smát více. Sport bereme moc vážně, tréninky musí být sranda.“

„Koučování se můžete naučit, ale dobré srdce, vášeň, motivaci a odhodlání pro tvrdou práci musíte mít v sobě.“

„Nejtěžší část koučování je udržet své standardy každý den. Když jeden hráč někdy přijde pozdě a vy mu to prominete, ztrácíte celý tým, protože už vám nebudou věřit.“

„Rád se hráčů ptám, co oni si sami myslí o chybách, které dělají. Když na řešení přijdou sami, je to lepší, než když jim to řeknete vy.“

„Nejlepší trenéři jsou ti, kteří jsou pořád zvědaví a pořád se učí.“

Zpracoval: Stanislav Kučera

Titulní foto: www.feedspot.com