Michal Malina působí na pozici mentora v Národním tréninkovém centru v Havířově. Cílem jeho práce je podpora a péče o hráče „mimo stůl“. Osobní rozhovory, kontakt s rodiči, učiteli, lékaři. Ale také stmelování kolektivu, volnočasové aktivity mimo stolní tenis. Má bohaté zkušenosti v práci s mládeží (přes 20 let). Je lektorem primární prevence na školách, která je doprovázena poradenstvím pro žáky. Vedl 2 občanská sdružení, organizoval festivaly atd.

Jsme proto velmi rádi, že souhlasil se spoluprací s TMK ČAST, a to jak v rámci metodického webu, tak aktivním zapojením při specializačních kurzech studia trenérské A a B licence. První zamyšlení Michala Maliny se týká komunikace a jeho zkušeností, které stihl nasbírat za necelý rok, kdy se ve stolně-tenisovém prostředí pohybuje. 

Michal Malina se synem Borkem. Zdroj: Michal Malina 

Komunikace jako součást trenérských dovedností

Tam, kde se potkává dva nebo více lidí, časem mohou vznikat NEDOROZUMĚNÍ, KONFLIKTY, NEPOCHOPENÍ, JINÉ PŘEDSTAVY A NÁZORY NA RŮZNÁ TÉMATA. Svět trenérů není výjimkou. Komunikace je jedna z klíčových dovedností trenérů (ty profesionální dokonce živí), proto by její rozvoj měl být KLÍČOVÝ pro každého trenéra. Zdravé, pozitivní prostředí v oddílech a na národní úrovni je mimo jiné závislé na tom, jak se komunikuje mezi trenéry, s hráči, rodiči, vedoucími klubů atd. Když jsem se vrátil po 20 letech zpět do světa stolního tenisu, tak první dva rozhovory, které jsem měl mimo oddíl, byly s bývalými spoluhráči (nyní trenéry) z ČR. Byly tak negativní, plné pomluv, házení špíny na druhé. Říkal jsem si, kde jsem se to ocitl? Místo popovídání o tom, co kdo během těch 20 let dělal, zažil, jak se daří atd., se na mě chrlila „láva“ negativních informací. Zajímavá zkušenost.

Když jsem nastoupil jako mentor do NTC Havířov, pomáhal jsem mimo jiné s nastavením trenérského týmu, specifikací jeho očekávání a pravidel fungování. Myšlenky, které s vámi budu sdílet, nevychází jen z tohoto procesu, ale i z pozorování trenérů mého syna, který hraje řadu let fotbal za MFK Karviná.

Jaké zdroje způsobují nedorozumění, problémy, konflikty, napětí mezi trenéry?

Kde nejvíce selhávají vztahy mezi trenéry?

Tyto otázky si můžete položit v kontextu vašeho klubu a hledat odpověď. Já jsem našel tyto hlavní oblasti:                                     

1. Ego, osobnost, charakter trenéra
2. Komunikační (diskuse, naslouchání, schopnost vysvětlit-srozumitelnost, respekt k jiným názorům atd.)
3. Různé pohledy na stolní tenis (technika, skladba tréninku atd.)
4. Vztahy (přátelskost, odměřenost, uzavřenost, kdo s kým „kamarádí“ atd.)

EGO vládne na celé čáře!

Můžete to vidět v osobních rozhovorech, na krátkých či delších poradách, při tréninku, v zápasech, v emailech atd.

Trenérství není jen o dovednosti naučit hráče daný sport. Je to KOMPLEXNÍ SOUBOR DOVEDNOSTÍ, podobně jako sportovní výkon u profesionálních hráčů. Bohužel mnoho trenérů si to neuvědomuje. Rád bych proto na dalších řádcích nastínil pár bodů, které považuji za důležité, aby mezi trenéry byla dobrá, pozitivní atmosféra plná podpory, přejícnosti, motivace a vzorů, které táhnou. Je to ZODPOVĚDNOST všech vedoucích pracovníků a trenéři mezi ně patří. Pokud takové prostředí vytvoří, hráči se v něm cítí skvěle. Jak vypadá a jak se chová opravdu profesionální trenér?

1. JE TÝMOVÝ HRÁČ

V každém oddíle nebo v konkrétních národních projektech musí spolupracovat řada trenérů, funkcionářů atd. Vždy je to tým. Všiml jsem si, že mnoho trenérů si neuvědomuje, že jsou součástí něčeho většího. Máme spoustu egoistických sólistů, kteří trpí „mesiášským komplexem“ nenahraditelnosti. V oddílech, kde si trenéři mezi sebou předávají děti podle toho, jak dorůstají, by měla fungovat souhra, komunikace, předání informací. Trenéři, kteří doposud dítě trénovali, o něm ví mnoho i mimo stolní tenis. Znají kontext rodiny, rodiče. To, do jakého prostředí se děti dostávají a v jakém trénují, vytváří předpoklady pro jejich budoucí uplatnění v dospělosti.

Tým trenérů je jako TĚLO. To je složeno z mnoha částí a žádná není více důležitá než jiná. Každá část má svoji NENAHRADITELNOU ROLI. Všechny se společně navzájem potřebují, doplňují. A tak je to i s trenéry v oddíle nebo na národní úrovni. Propojenost, spolupráce, podpora, vstřícnost, přejícnost – to jsou hodnoty, které celý tým a práci se sportovci posunují dál a dál. Sami nic nedokážeme, v dnešní době obzvlášť. Proto trenéři potřebují spolupracovat, ne bojovat proti sobě, být arogantní. Je třeba komunikovat, nepomlouvat, vážit si jeden druhého. Společně vytvářet atmosféru, prostředí, kde si navzájem pomáháme a podporujeme se. Bez výčitek a shazování. Jsi týmový trenér, nebo sólista?

2. PREFERUJE OTEVŘENOST a KONSTRUKTIVNÍ PŘÍSTUP

Kde je více lidí, tam je logicky více pohledů, názorů a přístupů. Proto, abychom mohli úspěšně spolupracovat, je zásadní OTEVŘENOST V KOMUNIKACI a KONSTRUKTIVNÍ PŘÍSTUP.

Nikdo z nás není dokonalý. Pokud lidé jednají týmově, naslouchají argumentům protistrany. Pokud ne a okamžitě vše „sundají a odpálí jako blbost“, pak nejsou opravdovými profesionály. A představme si, že se takto chová hráč k trenérovi… Nikdo není lepší a horší. Myslím si, že pokora a sebereflexe jsou více než důležité pro každého z nás. V úvodu jsem zmínil zkušenosti z mého návratu do světa stolního tenisu – pomluvy, pomluvy, pomluvy. Tam, kde jsou zdravé vztahy mezi trenéry, jsou schopni společně ve dvou probrat, co se jim nelíbí, co vidí jinak, co jim vadí. Klíčová je otevřenost a konstruktivní přístup. Všichni mají přece jeden cíl – úspěch svěřených hráčů. To, že vidíme věci jinak než druzí, je přirozené. Učme se mezi sebou komunikovat, vyříkejme si to spolu nebo na poradách trenérů, odkud by nic nemělo jít ven. Zde nastává velký kámen úrazu: lidé spolu nemluví, jsou na sebe naštvaní, mají předsudky a hlavně to VYPRÁVÍ VŠUDE MOŽNĚ mezi svými známými, jinými trenéry a ti to šíří dál. To vytváří CELONÁRODNÍ ATMOSFÉRU, která je prodchnuta nepřátelstvím, podezříváním, pomluvami, nepřejícností, obviňováním.

Cíl není NEMLUVIT O VĚCECH, ale mluvit o nich na správném místě.

Nikdo nemůže změnit něco, o čem neví. Proto potřebují trenéři spolu diskutovat, mluvit. Je důležité si na to udělat čas a prostor. Preferujme krátké, věcné PORADY. Málokdo má rád „schůzování“, ale vyjasnění jiných pohledů, názorů musí mít svůj prostor. Pokud se to nestane, budou se nabalovat další a další negativní věci jako sněhová koule a jednoho dne přinese tato koule velkou destrukci. Pokud spolu trenéři nemluví, jsou na sebe naštvaní a mají mezi sebou propast, často šíří pomluvy a svoji nespokojenost na turnajích mezi svými přáteli a trenéry z jiných oddílů. Jistě jste zažili stejně jako já, že to dokonce sdílí s rodiči hráčů. Jaký OBRAZ druhým tímto malujeme? Je to naprosto neprofesionální! Jsou to pomluvy, které se (často v pozměněné formě) šíří dál a dál. Vzniká tím TOXICKÉ PROSTŘEDÍ napříč ČR!

Před hráči a rodiči neprobírejte v jejich blízkosti nic, co patří mezi čtyři oči trenérů nebo na poradu!

3. MÁ POZITIVNÍ PŘÍSTUP

Každý z nás zná pozitivní a negativní lidi. Určitě se shodneme na tom, že se cítíme lépe v přítomnosti těch pozitivních, a naopak nevyhledáváme pesimisty, kteří vše vidí černě, za vším vidí problémy, vše je špatně atd. Každý trenér vnese své nastavení do týmu mezi trenéry. Je to buď POZITIVNÍ nebo NEGATIVNÍ nastavení.                        

NEGATIVISMUS je největší metla top SPORTOVCŮ, ale i TRENÉRŮ, obecně všech lidí v životě! Pokud budeme negativní, naštvaní, budeme na sebe navzájem házet věci – tak PŘINESEME NEGATIVNÍ ATMOSFÉRU, ENERGII mezi hráče! Proto má vnitřní nastavení trenérů tak zásadní vliv, který může hráče pozdvihnout nebo naopak ubít.

Naše slova mají MOC. Ve sportu to platí dvojnásob. Podpora nebo ubití, motivace nebo demotivace. Sprostá, demotivující, negativní slova ve sportu nemají co dělat.  Každý asi známe trenéry, kteří si ani neuvědomují, jak ničí životy a sebevědomí mladým hráčům a hráčkám. Jakým právem? Místo podpory a povzbuzení „zašlapou druhé do země“.

Přál bych si, abychom z úst trenérů, učitelů či rodičů, neslyšeli slova jako „TY SE TO V ŽIVOTĚ NENAUČÍŠ“. Slova mají opravdu velký vliv. Možná větší, než si myslíte. Všichni víme, že ne každý se naučí stolní tenis na extraligovou úroveň. My tady máme ale také další soutěže, lidé musí sport dělat pro radost a v trenérech by měli mít oporu. Kolik hráčů už skončilo z důvodu demotivujících, posměšných, negativních poznámek trenéra?! To opravdu zastavme, netolerujme! Trenéři by měli hráče MOTIVOVAT, PODPOPOROVAT. Ne je deptat, ubíjet.                                   

Pozitivní přístup je ve sportu jedna z nejdůležitějších hodnot. Vyžadujeme ho od našich hráčů. V prvé řadě je ale třeba, aby takoví byli TRENÉŘI! Profesionálové ve svém oboru, POZITIVNÍ a S NADĚJÍ!

Neshazujte druhé a vše okolo - hráči to SLYŠÍ A CÍTÍ – vaše nastavení, atmosféru. Stávají se stejnými jako vy. Máte vliv!