Práce s mladými hráči je otevírání očí

Shrnutí druhé části mezinárodní trenérské konference Mosty

Ve středu 22. října proběhla v Praze další trenérská konference Mosty. Vystoupili na ní například Tomáš Plekanec a Tomáš Verner, kteří se z elitních sportovců rychle přeorientovali do role, v níž předávají zkušenosti, či trenér národního týmu českých basketbalistů Luboš Bartoň a hlavní kouč reprezentace volejbalistů Jiří Novák.  

Jak Tomáš Plekanec, bývalý vynikající hokejista, který zvládl před tisíc zápasů v NHL, tak Tomáš Verner, někdejší krasobruslařský mistr Evropy, se hned po konci aktivní kariéry stali trenéry.

„A role hráče a trenéra je úplně jiná,“ srovnává Plekanec. „Všem hráčům říkám, že to není tak jednoduchá práce, jak si myslí. Když si sednete do křesla trenéra a musíte hráčům vysvětlit, co po nich chcete, je to opravdu těžké. A také mě zaskočilo, co všechno příprava obnáší, protože hráč do toho tolik nevidí.“

Verner zavzpomínal, že během aktivní kariéry mu pomohlo studium v tom, že nemyslel pořád jen na sport. „Kombinovat školu a sport je možné, ale kdybych se krasobruslení věnoval naplno, třeba bych byl olympijský vítěz.“

Když začínal s trénováním, očekával, že se rovnou bude věnovat úrovni juniorské reprezentace, ale musel začít od přípravky, kde se učí základy bruslení.

„Bylo to náročné, ale když teď vidím chybu, dokážu rozpoznat příčinu a znám cviky, jak to opravit. Už jsem si nepamatoval svoje začátky, takže jsem se musel ke kořenům vrátit. A z padesáti dětí ve skupině máte výjimečných talentů, kteří základy zvládnou rychle, jen pár. Ale vy to musíte naučit i ty ostatní.“

Podivuje se nad tím, když vidí, že někteří trenéři jsou schopní být na ledě třeba i deset hodin denně. „To pak není trenér, ale cvičitel. Trenér musí mít i čas na přípravu. A jelikož se sport vyvíjí velmi rychle, krasobruslení je úplně jiné, než když jsem ho dělal já, musí se měnit i příprava.“

A co by koučům doporučil?   

„Ať si pro trénování připraví hodně času. Aby byl trenér dobrý, musí být strašně nadšený a své práci čas věnovat.“

„Třeba týden před závodem mi je jako trenérovi jasné, že některé chyby už nestihnu odstranit. Proto při komunikaci se svěřencem zmiňuju pouze pozitiva, co se podařilo zlepšit. Takhle sportovec vnímá, že má od trenéra důvěru.“

„Současná generace dětí je jiná. My jsme toho zvládli spoustu naběhat a nachodit venku, než jsme začali s nějakým sportem. Ale když do tréninku zapojíte třeba hodinu gymnastiky navíc, dá se to dohnat. Nejhorší je, že dnešní děti ztrácejí trpělivost, jsou zvyklí, že všechno mají teď a hned.“

 „Trenér se musí naučit pracovat nejen se sportovci, ale i s rodiči. Bylo by dobré, kdyby rodiče byli menší experti a nechali to na nás trenérech. Rodiče mají být pouze podporovatelé.“

„Největší chyba je myslet si, že když svěřenci nějaký cvik ukážete, tak že ho provede stejně. Důležité je vysvětlovat, aby si to svěřenec sám přebral. Také není vhodné opravovat hned po chybě, je dobré nechat cvičení ještě plynout, ať si to sportovci osahají sami.“

Přerod z úspěšných sportovců v trenéry zvládli i Luboš Bartoň a Jiří Novák, ale ti už nasbírali více zkušeností a v současnosti vedou české seniorské reprezentace ve velkých kolektivních sportech – basketbalu a volejbale.

„Když pracuju s mladými hráči, říkám tomu otevírání očí,“ uvedl Bartoň. „Spousta kluků si neuvědomuje, kolik talentu má a co všechno mohou dělat pro své zlepšování. Důležité je s hráči komunikovat a ukazovat jim, aby vnímali, kudy basketbal kráčí. Aby po tréninku zůstali v hale a ještě stříleli. Aby se doma dívali na zápasy elitních týmů. Aby měli vzory.“

„A jak je co nejlépe připravit na mezinárodní konfrontaci? Ať co nejdřív hrají proti dospělým. Ne nutně zápasy, ale když to někdo v 15 nebo 16 letech fyzicky a mentálně ustojí, tak co nejdřív do toho. Dále je klíčové být lídr a rozdílový hráč. A umět překonat komfortní zónu.“

Stejně jako Bartoň prožil svá nejlepší léta aktivní hráčské kariéry v zahraničí i Novák.

„Odcházel jsem z českého profesionalismu do opravdového profesionalismu. Ve Francii mi vysvětlili, proč dělám konkrétní věci, jak se skládá tréninkový proces… Naši trenéři to taky věděli, ale nebavili jsme se o tom.“

Onen „český profesionalismus“ charakterizuje slovy: „Spousta hráčů podepisuje profesionální smlouvu, ale už se nechtějí chovat jako profesionálové. V současnosti se český sportovní svět tomu zahraničnímu velice rychle přibližuje. Spíše narážíme na personální obsazení, potřebovali bychom širší realizační týmy.“

A co ho v zahraničí překvapilo?

„Počet tréninkových jednotek. V Česku se trénovalo dvakrát denně a ve Francii mi ubyly dva ranní tréninky. Kvalita kádru znamenala, že práce během tréninku byla lépe provedená, a proto jsme nemuseli tak často pilovat dovednosti jednotlivce. Klub si vybíral hráče, kteří už něco umí.“

Vedoucí lékař Centra sportovní medicíny Jiří Dostál ve své přednášce zdůraznil, že základem výkonnosti je objem tréninku. „Problém juniorů je, že když mají ve 23 letech začít trénovat ještě více, tak z dřívějška nemají objem a zraní se nebo už se nedovedou posouvat dál. Nemají ten nutný základ, na kterém se staví vše další. V tomhle ohledu se počítá každý kilometr, dřep i krok.“

Další trenérská konference Mosty, kterou pořádá Česká trenérská akademie, se uskuteční na jaře příštího roku.

Komentář Tomáše Polanského, který se Mostů také zúčastnil:

„Byla to má vůbec první trenérská přednáška a musím říct, že mě příjemně překvapila. Všichni přednášející měli dost zajímavých poznatků, každý lehce jiný směr a názor, ale na jednom se shodli všichni: komunikace. Komunikace mezi hráči a trenéry je nesmírně důležitá. Jak říkal pan Bartoň, když trénoval v Česku, nikdy se s ním trenéři moc nebavili o sportu, o tom, jak se stát profesionálem, co všechno obnáší dostat se na nejvyšší úroveň, jak nad tím sportovec přemýšlí… Zkrátka je třeba vést sportovce komplexně, ne jim pouze zadávat kombinace a měřit čas. Věřím, že pokud tohle v Česku pochopíme a budeme to aplikovat do praxe, půjde náš sport nahoru.“

Zpracoval: Stanislav Kučera a Tomáš Polanský

Titulní foto: Český korfbalový svaz

To nejzajímavější z první části konference najdete ZDE