Praktické postřehy z práce trenéra Zhu Xiaoyonga s mladými hráči českého stolního tenisu v Havířově.

V polovině listopadu se v NTC v Havířově uskutečnil seminář trenéra německé juniorské reprezentace pana Zhu Xiaoyonga určený zájemcům z řad klubových trenérů stolního tenisu. 

Následoval třídenní tréninkový kemp za účasti nejlepších kadetů a kadetek doplněných o vybrané děti z věkové kategorie U13. Pan trenér byl přítomen na sedmi tréninkových jednotkách, při kterých vždy dvojici hráčů házel zásobník a upozorňoval je na individuální technické nedostatky a radil s tím, jak pracovat na jejich odstranění, jaké kombinace zvolit, aby si děti chyby samy uvědomovaly a vnímaly odlišnost od ideálního provedení. 

Velký důraz pan trenér kladl na střehové postavení, které je jediným správným základem pro rychlý a efektivní pohyb při všech úderech nejen při příjmu servisu. Ideální je neustálý snížený postoj s nohama v trochu širším postavení než je šířka ramen - obzvláště dívkám vytýkal větší rozkročení nohou, než je nutné. To pak znemožňuje rychlý odraz a přesun za stolem. Většina hráčů trvalé střehové  postavení  v průběhu výměn nebo sady míčků při zásobníku nebyla schopná udržet ať už z důvodu individuálních technických chyb nebo z důvodu nedostatečné fyzické  připravenosti.

Rovněž tak ve velké míře  upozorňoval na nedostatečný předklon těla hráčů, zdůrazňoval chyby z důvodu rovného držení zad nebo u některých upozorňoval na hru téměř v záklonu.

Všem dětem rovněž vyčítal dlouhý nápřah na topspinové údery z forhendové strany. Dle jeho pojetí je ideální provedení takové, že se hráč naučí rozeznat ideální moment pro odehrání míčku - v jeho vzestupné fázi nebo nejvyšším bodě a velmi rychlým krátkým švihem přes míček za použití předloktí a zápěstí míč s vrchní rotací odehraje zpět na polovinu soupeře. 

Jako kontrolní mechanismus správného provedení útočných úderů v zóně blízko u stolu zdůrazňoval sledování pohybu palce a ukazováčku, které drží pálku. Při optimálním provedení úderů se tyto  dva prsty, společně s pálkou pohybují stále ve směru dopředu ať už u forhendu nebo u bekhendu. Nestáčí se do strany, čímž se eliminuje přetahování úderu a stejně tak nesměřují ani nahoru po dohrání úderu ani dolů při přípravě na další úder. Přechod z forhendu do bekhendu je při hře u stolu plynulý, ruka stále nad stolem a prsty hrající ruky směřují stále vpřed.

V této souvislosti se pan Zhu Xiaoyong pozastavil nad tím, že každý z hráčů, se kterými na soustředění pracoval, má jinou techniku úderů. Rozhlédl se po NTC, kde v tu chvíli trénovala i reprezentace žen, mužů a nejlepší junioři a řekl: "Je divné, že tady je plná hala útočníků a každý  hraje jinak. To není možné, protože v útočném pojetí stolního tenisu je u každého úderu vždy jen jedno optimální provedení. Vše ostatní je navíc, zdržuje pohyb a snižuje efektivitu úderů."

Vysvětloval, že v čínských tréninkových centrech děti stovky hodin nejprve jen stínují, aby si do svalové paměti uložily správné pohybové vzorce a nejdříve po půl roce mohou jít ke stolu a hrát s pálkou. Naprostá většina tréninkových hodin od nejmladšího věku až po zhruba třináctileté děti v Číně probíhá na zásobnících, děti téměř nehrají ani tréninkové sety. Tím si zafixují správnou techniku úderů, kterou  je pak možné dále rozvíjet.

Zajímavý byl jeho pohled na intenzitu tréninků. U kadetů upozorňoval na nedostatečnou fyzickou připravenost. Na zásobníku by si představoval i u rychlých kombinací (forhend na třikrát, 1 - 1 obojí forhendem), aby zvládli tři série vždy po 100 míčcích s půlminutovou pauzou mezi sériemi. V plném nasazení se nakonec kadeti dostali v první sérii na 30 míčků a v dalších dvou na dvacet. To považoval u patnáctiletých chlapců za velmi slabé. 

Stejně tak většinu hráčů upozorňoval na nedostatečný předozadní pohyb. Poté, co se dostali do střední zóny a soupeř míček zkrátil, místo správného pohybu dopředu se většinou hráči natahovali jen rukou.

Z hlediska herních kombinací kladl důraz vždy na první údery - servis, příjem a návazný úder. Při tréninku se na tyto údery zaměřuje tak, aby vytvářel návazné vzorce - konkrétní rotace do servisu - předpoklad umístění příjmu od soupeře - příprava na další úder za situace, kdy již dopředu předvídám nejpravděpodobnější umístění příjmu a získávám tím čas a herní výhodu. Když sledoval hráče hrající na vedlejších stolech  kombinace, podotýkal, že právě v kombinacích se servisem je potřeba se na servis plně soustředit a hrát ho s nějakým cílem a úmyslem, což se často nedělo. Hráči hráli podle něj poněkud stereotypní bezmyšlenkovitý servis, spíš jen uvedení míčku do hry. Na servis je třeba zaměřit v tréninku zvláštní pozornost. Kadeti v Číně věnují nácviku servisu až jednu hodinu denně a hře na zásobníku v plném tempu většinou dvě hodiny denně. To je v našich podmínkách  s ohledem na další tréninkové aktivity víceméně nepředstavitelné. Je zřejmé, že objem a intenzitu tréninku tak, jak je nastavená v čínských tréninkových centrech běžný evropský hráč asi jen těžko zvládne. V této souvislosti se pan Zhu Xiaoyong vyjádřil i ke  kompenzačním cvičením k eliminaci jednostranné zátěže mladých sportovců. Velmi zdůrazňoval nutnost pečlivého provedení cviků nikoli jen těch protahovacích formou strečinku, ale i skutečně kompenzačních cvičení, které napravují změny na páteři, které jednostranná zátěž u sportu s ranou specializací způsobuje. V čínských tréninkových centrech na tři hodiny tréninku připadá vždy jedna hodina zahrnující protažení, kompenzační cviky a cvičení čchi-kung, které je velmi jednoduché na provedení a  pomáhá mimo jiné srovnat energetické dráhy v těle.

O veškeré své letité zkušenosti a poznatky se pan Zhu Xiaoyong velmi ochotně podělil, zodpověděl i spoustu dotazů, které vzešly přímo od dětí a jeho účast na tréninkovém kempu byla nepochybně velmi obohacující jak pro děti, tak pro jejich trenéry.

Autor textu: Monika Hanušová

Foto: Jaroslav Odstrčilík