Jak se trénuje v národním centru ve Francii

Postřehy z Francie

Text se týká mého pobytu ve francouzském národním tréninkovém centru CREPS v Nantes ve dnech 16. - 20. 9 2024. Navazuje na Postřehy z Japonska a Postřehy z Německa se snahou informovat o tréninkových přístupech v jiných zemích. Pobytu jsem se zúčastnil díky grantu ETTU Stages for Coaches. Mohl jsem si vybrat pobyt v jednom z 20 evropských center. Proč právě CREPS v Nantes?

• Francie patří k nejúspěšnějším zemím ve stolním tenise.
• Na mezinárodních akcích nelze francouzskou výpravu přehlédnout. Hromadné rozcvičky, účast kondičních trenérů/fyzioterapeutů, všudypřítomné sebevědomí, národní hrdost.
• Osoba Nicolase Gaudelase, šéftrenéra národního centra v Nantes, jehož instagramový profil, kde pravidelně sdílí zajímavá tréninková videa, sledují desetitisíce stolních tenistů.

V první části textu shrnu zajímavosti z tréninkového procesu. Měl jsem možnost s Nicolasem Gaudelasem hovořit o jeho filozofii. O té se zmíním ve druhé části. Do textu jsou vloženy aktivní odkazy na videoukázky.

Úvod

CREPS v Nantes je jedním ze dvou národních tréninkových center ve Francii (společně s INSEP v Paříži). Tomu odpovídají podmínky a zázemí. Na jednom místě jsou vybudovaná sportoviště včetně ubytování, stravování, lékařské a další odborné péče pro sportovce z celé řady sportů.

Pokud jde o stolní tenis, v CREPS se v době mého pobytu připravovali tito hráči: Océane GUISNEL, Isa COK, Léana HOCHART, Cléa DE STOPPELEIRE, Thibault PORET, Hugo DESCHAMPS, Célian BESNIER, Flavio MOURIER, Antoine NOIRAULT, Nathan PILARD, Noah TESSIER a Quentin SANDONA. Pravidelně do centra přijíždění zahraniční hráči. V mém týdnu to byli Portorikánci Brian AFANADOR a Steven MORENO a Slovák Samuel Arpáš.

Trenérský tým tvoří 4 trenéři a kondiční trenér. V hale na tréninku byli zpravidla přítomní vždy 3 trenéři (na přibližně 8-14 hráčů) a kondiční trenér. Jeden z trenérů vždy čerpal půl dne volno.

Postřehy z tréninkového procesu

V této časti uvedu formou odrážek různorodé postřehy z tréninku, které mě zaujaly.

• S Nicolasem Gaudelasem jsme se náhodou potkali již na letišti. Hned mi hlásil: „Máš štěstí, tento týden bude „full-house“, bude to super!“ Překvapilo mě proto, že celý týden v hale, kam by se vešlo určitě 20 stolů, trénovalo max. 8-14 hráčů.
• Všichni hráči bydlí přímo v centru. Měsíc pobytu je stojí cca 800 EUR (zahrnuje vše – ubytování, stravu, školu).
• Základní rozvrh dne: Mladší hráči chodí do školy denně 8:00-9:50 a 13:30-15:30. Škola je 15 minut pěšky od centra. Tréninky jsou nastaveny následovně:

Dopoledne 10:30 - 12:30, poté společný oběd v jídelně v centru

Pozn.: Starší hráči, kteří nechodí do školy, přicházejí do haly každé ráno již po 9.h! Dají si kávu, podebatují s trenéry, kteří jsou také přítomni včetně kondičního trenéra. Postupně se individuálně rozcvičují, každý si dělá, co potřebuje. Někdo jde ke stolu a zkouší podání, příjem, či s trenérem pracuje na tom, co mu předchozí den (turnaj) nešlo. Využívají k tomu systém SPINSIGHT. Školáci dorazí cca 10:10 do haly. Od 10:30 následuje rozcvička v délce 10-15 minut, do které se zapojují všichni hráči včetně těch starších, kteří v tu dobu jsou v hale
již 1 - 1,5 hodiny.

Odpoledne 15:50 – 18:30, poté společná večeře v centru

Pozn.: Starší hráči, kteří nechodí do školy, přicházejí do haly od 14h, podle svých potřeb. Následuje to samé, jako dopoledne. Školáci dorazí kolem 15:45 do haly, od 15:50 následuje rozcvička v délce 10–15 minut, do které se opět zapojují všichni hráči.

• Tréninky nemají přesně dané začátky a konce. Kdo chce, hraje déle. Pokud se někdo naopak necítí dobře, skončí dřív a jde pracovat na kondici. Perfektní je v tomto směru posilovna přímo v hale. Není třeba nikam odcházet, jste stále v centru dění.
• Nikdo z haly nespěchá.
• Pokud má hráč školní povinnosti mimo běžný rozvrh dne, trenér s ním jde na trénink individuálně (např. v 7h ráno). V průběhu mého pobytu se to stalo několikrát.
• Hugo Deschamps – hráč reprezentace U19 byl v době mého pobytu dlouhodobě zraněný (zlomené zápěstí hrající ruky). Přesto byl každý den v hale na obě fáze. Pracoval s kondičním trenérem, udržoval si timing trénováním nehrající levou rukou nebo sledoval trénink spoluhráčů. Když jsem se ho ptal, jestli to není psychicky náročné být denně v hale a nehrát, tak mi s úsměvem odpověděl: „Stolní tenis je můj život.“
• Chlapci a děvčata trénují dohromady. Stejně tak senioři a mladí hráči. V průběhu týdne několikrát nejlepší hráči v hale (Poret, Afanador) trénovali s hráči kadetského věku. Společně dělají i rozcvičky a protažení po tréninku. Pozitivně to působilo na atmosféru v hale, motivaci mladších a jednotnost kolektivu.
• V pondělí odpoledne skončil trénink dříve. Šlo se na atletickou dráhu a běhalo se 1x800m, 1x400m, 1x200 a 1x100m. Dělají to každé pondělí, všichni bez rozdílu věku a úrovně.
• Neustále se mění organizační forma tréninku (viz dále), klade se důraz na pestrost.
• Jeden trénink v týdnu měl následující formu: Na flipchart byl rozepsán obsah tréninku. Na jeho začátku trenéři vše vysvětlili a hráči pak trénovali podle tohoto zadání. Na zdi běžela časomíra. Trenéři se tak v průběhu tréninku věnovali pouze sportovní stránce.

• V průběhu tréninku bylo patrné vysoké nasazení a intenzita. Výměny se dohrávaly jako v zápase. Trenéři opakovaně zdůrazňovali, že se trénuje proto, aby se vyhrávalo v zápasech.
• Při tréninkových setech se ke stolům daly stolky s počítadly a hráči si to sami počítají. Trenéři vidí stav a to, jak hráč reaguje, když vyhrává/prohrává. Zda bojuje. Hráče to vede k většímu nasazení.
• Ve čtvrtek a pátek se méně času trávilo za stolem a více se dělaly jiné věci. Byla delší rozcvička, různé formy mobilizace, rozebírala taktika či se v trenérské místnosti na velké televizi sledoval probíhající WTT turnaj. Zejména starší hráči si mohli více určit program a rozhodnout se, zda chtějí jít na zásobník nebo si dát tréninkový zápas. Trenérům dávalo smysl tréninkový proces více zpestřit a dát prostor socializaci a komunikaci s hráči před tréninkem, který by z důvodu únavy nebyl příliš efektivní. Herní část v těchto dnech byla přibližně 2 x denně 1,5 hodiny.
• Kondiční příprava probíhala v různých podobách. Neustále přítomný kondiční trenér průběžně pracoval s hráči, kteří ze zdravotních důvodů nemohli hrát (viz video s Deschampsem). Dále byly patrné kondiční prvky v rozcvičce před tréninkem a také po tréninku. Často hráč skončil herní část tréninku o něco dříve a šel s kondičním trenérem pracovat na fyzické zdatnosti. Několikrát probíhala malá kondice přímo v průběhu tréninku. Například při zásobníku, pokud byly u jednoho trenéra 2 hráči. Jeden hrál a druhý pod dohledem kondičního trenéra cvičil. Nebo při hraní populární „žumpy“, kdy losování podání před každým kolem probíhalo formou STP cvičení. Jednou či dvakrát týdně pak mají hráči kondiční trénink, který probíhá ve velké posilovně v centru. A v pondělí chodí běhat.
• Všichni trenéři mají na každém tréninku reprezentační oblečení. V centru lze vidět na mnoha místech francouzské vlajky.

Rozhovor se šéftrenérem

Měl jsem možnost s Nicolasem Gaudelasem hodně věcí osobně probrat. Uvedu zde jeho názory. 

Trénink má podle něj plnit 3 základní úkoly, přičemž v různých fázích vývoje hráče převládají různé z těchto úkolů. Vždy by ale v určitém podílu měly být zastoupeny všechny tři. Jedná se o:

• Učit správné základy (technika, pohyb atd.). Během tréninku bylo vidět, že se opravování techniky věnují, ale současně nechávají hráčům jejich jedinečnost. To je rozdíl oproti asijskému přístupu, který jsem viděl v Japonsku nebo Číně.
• Učit, jak vyhrát. Velmi často v průběhu tréninku hráčům zdůrazňoval, že trénink není samoúčelný, ale jeho cílem je vítězství v zápase/turnaji a podle toho musí přístup
• Rozvíjet jednotlivé schopnosti a dovednosti (kondice, cit pro balon, pestrost apod.).

Nicolas kladl velký důraz na pestrost tréninku. Pokud bych měl zdůraznit jednu jedinou věc z mého pobytu v Nantes, byla by to právě pestrost. Uvedu pár příkladů:  

• Dává hráčům na zásobníku prostor, aby si mohli sami říct, co chtějí trénovat (např. 3 cvičení určí trenér a 1 cvičení hráč).
• Netradiční pojetí zásobníku, kdy trenér není jen pasivní nahazovač, případně s využitím sportovního náčiní
• Prakticky žádný trénink v průběhu týdne nebyl po organizační stránce stejný. Jednou během hry hrála hudba, jindy se kombinace nehrály na čas, ale na splnění úkolů, jednou bylo zadání určeno na flipchartu, jindy kombinace končily ve chvíli, kdy měl hráč pocit, že mu to jde apod.
• Velká pestrost a hravost byla patrná při společných rozcvičkách, které dohromady – jak jsem uvedl – dělali všichni hráči bez ohledu na věk, pohlaví a výkonnost. Když se například v rámci rozcvičky hrál volejbal, v jednom týmu byl 50. hráč světového žebříčku a 13letá hráčka.
• Rozcvičky vždy vedl kondiční trenér, který byl celý den přítomen v hale. Současně je kvalitní hráč, takže v případě potřeby zaskakuje jako sparingpartner.
• Často se v rámci rozcviček hrály míčové hry – volejbal, basketbal, fotbal, různé formy „baga“ apod. Často hraje hudba.
• Pravidelně byly do rozcvičky zařazeny cviky zaměřené na výbušnost, rychlost a sílu. Často se využívala forma kruhového tréninku (buď řízeného kondičním trenérem nebo samotnými hráči – trenér pouze připravil stanoviště a měřil čas – hráči si libovolně střídali stanoviště).

Nicolas k tomu uvedl: „Mojí snahou je neustále přicházet s něčím novým. Pokud je trénink stejný, hráče unaví. Nejsme v Číně. Francouzi jsou spíš „Latinos“, rádi si hrají. Trénink se neustále vyvíjí. To, co platilo před 20 lety, nebo i před 5 lety, dnes neplatí. A ať se nám to líbí nebo ne, mění se generace, je jiná doba. Je třeba hráče zaujmout. Také vnímám fakt, že pokud hráč začne se stolním tenisem v 7 letech a podle statistik dosahují evropští hráči vrcholu ve 27-28 letech, tak se jedná o 20 let dřiny, práce, pobytu v hale, na turnajích, soustředěních. Proto je úlohou trenéra, aby kromě uvedených tří úkolů učil hráče, že stolní tenis je jeho život. Proto to nesmí být jen dřina, ale také zábava, socializace a komunikace. Hráč se do haly musí těšit. Ideální je, když rád přijde dřív a po tréninku nespěchá pryč. To je podle mě jediná cesta, jak těch 20 let přežít a uspět.“

Dále uvedl: „Francie řeší velký problém s hráči postjuniorského věku. Teď máme Lebruny, tak to tak nevypadá. Ale ti jsou specifičtí, není to produkt systému. Máme hodně medailí z MEJ (U15-U19), ale přechod do seniorů zvládá velmi malé % hráčů. To považuji za naše velké selhání, i vzhledem k tomu, že jsme velká země a máme jedny z nejlepších podmínek na světě (u toho se rozhlédne kolem sebe a ukazuje na budovu národního centra). Jako svůj cíl si proto do dalších let dávám právě toto, zlepšit přechod hráčů z juniorů do seniorů.“

Na můj dotaz, jak toho chce dosáhnout, odpovídá: „Je třeba udělat několik věcí. Hráči U19+ musí mít velkou podporu, ještě větší než předtím. Stejně jako špičkový doktor nebo právník nemůže dělat
2 nebo 3 věci současně, nemůže je dělat ani hráč stolního tenisu. Vím, že to je kontroverzní, ale podle mého názoru nemůže hráč studovat a do toho trénovat. Současně neuznávám přístup, který spočívá ve strategii, že to hráč zkusí na 2-3 roky a když se mu nedaří, tak zvolní a jde třeba studovat nebo pracovat. Zbytečně to na hráče vytváří časový tlak. A pokud platí, že vrchol má hráč ve 27-28 letech, tak pokud 19ti letý hráč si dá 2-3 roky, tak je to strašně krátká doba a vlastně skončí předčasně. Aby se ale hráč mohl pro tuto cestu v dnešní době rozhodnout, je třeba zajistit několik věcí:

• Musí se u něj od mala vytvářet silná vazba ke stolnímu tenisu – to je naše trenérská úloha
• Musí mít v období U19+ zajištěnou skvělou péči, což znamená:
  • Úzký vztah s trenérem, kterému 100% věří
  • Finanční a další podpora (WTT turnaje v Asii jsou neuvěřitelně drahé)
  • Celková důvěra v prostředí, které ho podrží

V současné době takto pracuji například s Thibaultem Poretem. Příští týden zrovna odlétáme do Číny na WTT Smash. Vzhledem k tomu, že není v A týmu reprezentace, svaz mu tento turnaj neplatí. Mohl by tam jet bez trenéra. Ušetřil by. Ale to nedává smysl. Proto jedeme spolu. Stojí ho to velké peníze. Investuje do sebe to, co vydělá v lize. Navíc ho podporují rodiče. Já na tyto turnaje jedu bez nároku na plat a úhradu vedlejších nákladů.“

Poznámka autora: V době tohoto rozhovoru (září 2024) byl Thibault Poret na 73. místě světového žebříčku. Aktuálně (konec července 2025) je na pozici 35. 

Zhodnocení

Text navazuje na to, co jsem měl možnost vidět v Japonsku a Německu. Asie je zážitek, ale do našich podmínek je toho přenositelného málo. Velké objemy, strojovost, pracovitost, pokora, ale současně chybějící kreativita je něco, co u nás může těžko fungovat. A pokud ano, tak spíše u jednotlivců. Němci jsou systematičtí, precizní a disciplinovaní. Jejich nastupující hvězda Andre Bertelsmeier je toho příkladem. Hráč narozený v roce 2005, který ještě nedávno prohrával s našimi juniory, je aktuálně 70. na světovém žebříčku. Jeho největší přednost? Pracovitost.

Francouzský přístup je postavený více na kreativitě a spontánnosti. V Nantes trénující Thibault Poret je ročník 2004 a i jeho ještě nedávno naši stejně staří hráči běžně poráželi.

Německo má 85 mil. a Francie 69 mil. obyvatel. Düsseldorf i Nantes jsou moderní sportovní centra. Doslova na každém rohu je patrné, že vybudování i provoz stálo/stojí velké peníze.

Je zde ale ještě něco. Za jeden týden pobytu není možné vypozorovat problémy. A je jasné, že je také mají. Přesto na vás od samého příchodu jak do centra v Düsseldorfu, tak v Nantes dýchne:

• Profesionalita všech lidí, kteří v centru pracují – od zaměstnanců v jídelně, po trenéry v hale
• Upřímná hrdost na práci v centru se odráží nejen v jednotném oblečení a viditelných národních symbolech, jako jsou vlajky
• Respektování formální organizační struktury – usnadňuje komunikaci, eliminuje zbytečné spory a podporuje loajalitu díky jasně definovaným rolím
• Jasná filozofie, kterou hlavní trenér společně s kolegy cíleně naplňuje – tým funguje jako jednotný celek, všichni táhnou za jeden provaz

Ať už má každá země svůj specifický přístup vyplývající z tradic, naturelu, velikosti členské základny nebo finančních možností, výše uvedené by mělo být přenositelné kamkoliv, tedy i k nám.

Martin Merker, srpen 2025

Celý článek ve formátu pdf je ke stažení ZDE.