Přinášíme Vám rozhovor s reprezentačním trenérem kadetů.

Bohumil Vožický, bývalý reprezentant a stále aktivní hráč, byl vždy pověstný obrovskou bojovností a tréninkovou morálkou. Jeho volba pro pozici reprezentačního trenéra právě kadetské kategorie je i z těchto důvodů logická. Když loni v létě vstupoval do této pozice, uvedl: „Jednou z mých priorit je úzká spolupráce s oddílovými trenéry mých budoucích svěřenců. Vzhledem k tomu, že zřejmě nebudu v každodenním kontaktu s reprezentanty (Brhel, Šíp), je to zásadní věc. Při společných kempech bych se rád více soustředil na zlepšení servisu a návaznosti na něj (signály), dále na nácvik čtyřhry, která je v kadetském systému družstev klíčem k úspěchu. Při čtyřhře si navíc každý musí osvojit hru nakrátko a pohyb dopředu a dozadu. Důležité bude, z hlediska dvouletého cyklu, zapracování mladších ročníků do družstva. Rád bych také s kluky absolvoval přípravný kemp v zahraničí. Z vlastní zkušenosti vím, že ostřílený hráč s jazykovými předpoklady dokáže spíše porážet evropskou špičku. Jednou z podmínek úspěšně fungujícího týmu je dobrá parta. Pokusím se kluky co nejvíce stmelit.“

Jaké je jeho hodnocení ve funkci po uplynutí necelého půl roku, který byl značně ovlivněn koronavirovou pandemií?

Bohouši, jsi ve funkci reprezentačního trenéra kadetů ČR přibližně půl roku. Sice je vše omezeno COVIDem, přesto několik akcí proběhlo. Můžeš vyjmenovat a stručně charakterizovat hráče užšího kádru? Jaké máte cíle?

Začnu cílem a přejdu k charakteristice. Pro mě jako pro trenéra je cílem přivézt medaili z MEJ. Nejcennější by pro mě byla medaile ze soutěže družstev, ale budu rád za jakoukoliv, když se povede. Dále jsem si také představoval, že se kluci posunou na světovém žebříčku a někomu se povede nominovat na TOP 10. Jelikož se žádné turnaje nehrají, tak tenhle plán zatím nevychází. Užší kádr tvoří Martin Šíp, Štěpán Brhel, Jindra Morávek a David Sochor.

Martin Šíp: Šikovný levoruký hráč, který už dostal šanci i v extralize. Na rozdíl od ostatních kadetů se jeho styl více podobá dospělému pojetí hry (servis, příjem, hra nakrátko). Z mého pohledu jeho hře chybí jen větší důraz v útoku.

Štěpán Brhel: Talent, který cítí hru a dokáže hrát výborné zápasy zvláště s lepšími protivníky. Tím, že mu od mala stačil talent a správná intuice, není zvyklý se pokaždé koncentrovat a o pinci přemýšlet. To platí v tréninku i v zápasech. Na tom musí zapracovat.

Jindra Morávek: Trochu atypický hráč s velkým citem pro míč i pro hru. I když má určité technické nedostatky, v zápase dokáže hrát to, co umí a nerad prohrává. Musí zapracovat na forhendu a na závěrečném úderu.

David Sochor: Poctivý, pracovitý a inteligentní hráč. O stolním tenise přemýšlí. V zápasech má dobré umístění míčků. Chybí mu důraz ve hře. Z této čtyřky mu asi COVID ubližuje nejvíce, protože nemá pořádně kde trénovat.

Každý hráč je jedinečný a individualita. Přesto, vypozoroval jsi nějaké společné znaky (silné a slabé stránky) hry českých kadetů?

Je to tak. Každý přemýšlí a hraje jinak, ale jako slabinu vidím hlavně málo forhendu z bekhendové strany a ze středu, hru nakrátko a okolo hrany.

Mohl bys na základě předchozí odpovědi uvést tipy na herní kombinace, které by mohly pomoci slabé stránky eliminovat?

Určitě 2/3 stolu nepravidelně, tam sebou musí hráč trochu „mrskat“ a naučí se nebýt stále připraven na bekhend. Také bych doporučil do kombinací vložit více dohrávání míčku (závěrečný úder). Je pro mě překvapením, jak málo hráčů umí míčky dohrávat. Potom kombinace s krátkým a polodlouhým servisem i příjmem. Hlavně se ale každý hráč na tyhle kombinace musí řádně soustředit. To bývá často nejtěžší.

Jaká je kondiční připravenost hráčů v kadetském věku? Jak bys to porovnal s tvojí generací? Byli jste na tom lépe? Pokud ano, proč?

Souhlasím se všeobecným názorem, že dříve bývaly děti všestrannější a také kondičně lépe připraveny. Také mi na tréninku chybí více soutěživosti. Nedávno jsem vzpomínal, jak v mém dětství byl na oddílovém turnaji po zápase v každém rohu nějaký ubrečenec. Teď takovou touhu po vítězství vidím zřídka. Ale myslím si, že na tom kluci z kadetské reprezentace nejsou špatně fyzicky (sami se někdy vyhecují a přidají si) a líbí se mi i jejich hravost. Třeba při jakékoliv sázce u pince se Štěpánovi rozsvítí oči. Také jim schvaluji, že hrají karty. První rok u reprezentace jsem dostal partu fajn kluků. Škoda, že kvůli situaci ve světě i u nás je příprava omezená.

Sleduješ i hráče širšího kádru, případně hráče o 1-2 rok mladší, kteří do kadetů teprve míří či o místo bojují? Co bys jim vzkázal?

Samozřejmě se je snažím sledovat, ale když se nehrají turnaje ani dlouhodobé soutěže, jde to těžko. Ne každý má také možnost trénovat. V poslední době jde hodně nahoru Jakub Hitzger, který zlepšil přístup. Z mladších kluků jsem měl možnost poznat M. Slaného, J. Škaldu a J. Grabovského a mladé kluky z Ústí nad Labem. Myslím, že nám v nich roste velice slušná generace. Těch kluků, co na tréninku makají a pracují na sobě, je určitě hodně. Bohužel to teď nemají kde ukázat. Chtěl bych hlavně poděkovat všem těm trenérům a nadšencům ze Slaného, Ústí, Zlína, Dobrého atd., kteří dlouhodobě pracují s dětmi a jejichž svěřenci se stále objevují na špici v kadetské kategorii. Střediskovým trenérům samozřejmě také, ale tam se ta práce přirozeně očekává.

Bohumil Vožický

Trenér

2009 dokončená trenérská licence A

2008 - 2015 trenér krajského střediska Středočeského kraje v Radimi

2008 - 2017 hlavní trenér v pražském oddíle Elizza Praha

Od 2018 šéftrenér akademie HB Ostrov Havlíčkův Brod

Od 2019 reprezentační trenér kadetů ČR

Hráč

několikanásobný medailista z MEJ kadetů a juniorů

účastník MS jednotlivců v Eindhovenu 1999

dlouholetý člen širšího kádru reprezentace ČR

několikanásobný mistr ČR ve čtyřhře

smíšené čtyřhře a družstvech

2009-2011 nejvyšší italská liga (Marcozzi Cagliari)

2012-2018 team Post SV Mühlhausen, z toho 3 roky v nejvyšší soutěži

Extraliga v KT Praha

Pro další krátké rozhovory v rámci rubriky „5 otázek pro“ klikněte ZDE.