Záznam druhé části přednášky včetně doplňujícího komentáře.

Těsně před Vánoci se v Národním tréninkovém centru v Havířově konal doškolovací seminář pro trenéry všech licencí. Celkem se ho zúčastnilo 51 trenérů a na semináři přednášela úspěšná německá reprezentační trenérka mládeže Lara Broich. O semináři jsme informovali na oficiálním stránkách ČAST.

Na metodickém webu budeme postupně zveřejňovat záznam přednášky s doplňujícím komentářem hlavní koordinátorky projektu HBO Moniky Hanušové.

2.DÍL – TRÉNINKOVÉ METODY – dlouhodobá mentální příprava mladých sportovců

Dalším tématem přednášky byly tréninkové metody a aspekty dlouhodobé přípravy hráčů podané z praktického hlediska tak, jak je Lara Broich zapracovala do své trenérské praxe.

Rozlišuje striktně to, na co se hráč připravuje. Jestli má být „fit každou sobotu“, když je zápas nebo turnaj nebo zda se připravuje s ohledem na dlouhodobý efekt „fit na olympiádě 2032“. Princip „fit na sobotu“ s sebou nese tlak na sledování výher a proher, dřívější specializaci a riziko přehrání a vyhoření. Naopak sportovní příprava s dlouhodobým cílem nepřináší takový tlak na výsledky v mladším věku, ale naopak umožňuje každému hráči jít individuálním tempem, dělat pokroky ve srovnání se sebou samým, kontinuálně se zlepšovat a vybudovat si herní systém.

Lara ve své praxi preferuje dlouhodobý efekt přípravy před tím okamžitým. (To je samozřejmě globálně vzato správně, ale u nás v ČR každopádně sportovní a tréninková realita směřuje především k tomu, aby majitel klubu, sponzor nebo poskytovatel dotace viděl okamžitý výsledkový efekt. Dotační kritéria jsou z velké části založena na žebříčkovém postavení hráčů už v nejmladším a mladším věku, což trenéry nutí uvažovat krátkodobě a zaměřit se na okamžitý efekt a rychlé zrcadlo odvedené práce. Z těchto důvodů se pak složitě hledají priority a modely tréninkové přípravy, protože trenéři vědí, co je správně, ale neslučuje se to s tím, aby získali rychlý efekt.  Pozn. aut.) V této souvislosti Lara zdůraznila, že pokud je pro trenéra prioritní dlouhodobý efekt přípravy, pak může část tréninku stolního tenisu nahradit jinými sportovními aktivitami a tím docílí prevence vyhoření hráčů nebo jednostranného přetížení. Jako přiklad uvedla, že tradičně se do tréninku stolního tenisu zařazuje intervalový trénink v čase spíše ke konci tréninku, kdy už jsou hráči unavenější. To rozhodně nevede ke zvýšení jejich sportovní výkonnosti, ale spíše k tomu, že jim padá ruka, hrají špatnou technikou a nemají správný pohyb. Ona zmínila, že např. fotbal z tohoto pohledu vnímá též jako intervalový trénink a pokud její cíl není krátkodobý, může si dovolit fotbal běžně zařazovat do tréninku. Krátkodobý menší počet odehraných hodin v tomto případě není důležitý, protože cíl je dlouhodobý a zároveň u hráčů tím nastartuje pozornost a chuť, přepne nervosvalové vnímání a přestože se jedná o pokračující fyzickou zátěž, hráče tím de facto mentálně zregeneruje. Intervalový trénink stolního tenisu zařazuje na soustředění na konec dopolední tréninkové jednotky, ale v maximální délce deseti minut.

V další části přednášky se Lara zaměřila na efektivní využití času a těch aspektů, které se dějí mimo trénink, ale mohou ovlivňovat výkonnost a mentální připravenost hráčů pozitivním nebo negativním směrem.

Negativně („WORKOUT“) působí např. modré světlo elektroniky, špatná strava nebo špatné načasování stravy, dehydratace, ale i vnější faktory – škola, práce, zkouškové období.

Naopak pozitivní dopad na proces tréninku („WORKIN“) mají faktory, kterými jsou dostatečný spánek a hydratace organismu, správná výživa založená na přírodní stravě, provádění dechových cvičení, střídání teplé a studené sprchy, pobyt na sluníčku a využití infračerveného světla jako komplexu faktorů, které snižují riziko zranění a zvyšují odolnost organismu. K jednoduššímu a přehlednějšímu dodržování systému podpůrných činností, převzala Lara Broich 100 bodový systém, který zohledňuje body za splnění jednotlivých činností a aktivit a odečítá body při jejich nesplnění. Tento program začala uplatňovat u malých dětí, které si následně tyto aktivity snáze osvojí a přirozeně dodržují i v dospělosti. Ona jako reprezentační trenérka nemá šanci zkontrolovat, jestli hráči jen formálně vyplní, že úkoly splnili nebo je opravdu splní, ale na jejich výkonnosti, soustředěnosti, kvalitě tréninku a četnosti zranění, to pak Lara neomylně pozná. (100 bodový systém je převzatý z ledního hokeje a byl prezentován v knize Eishockey Performance.)

K nejdůležitějším aspektům regenerace patří spánek – pro informaci – minimální délka spánku pro dosažení maxima bodů je 8 hodin. Při kratším spánku se za každou půlhodinu odečítá 5 bodů. Stejným způsobem je ohodnocena i konzumace ovoce a zeleniny, správná hydratace nebo pobyt na čerstvém vzduchu

TRÉNINKOVÉ METODY – porozumění taktice

Dalším tématem přednášky byla taktika. Zde Lara uvedla, že používá velmi často různé tréninkové pomůcky, aby bylo zřejmé, co po hráčích chce (vymezení místa, kam mají míče směřovat např. při topspinu, kdy odehraný míček směřuje za boční, nikoli za zadní hranu stolu). Tréninky s dětmi neprobíhají tak, že by se obecně stanovil tréninkový čas např. pro určitou kombinaci, ale jsou stanoveny body, tj. počty opakování, splnění určitého počtu úderů v dané kombinaci a tím dosažení potřebného počtu bodů k tomu, aby byla kombinace změněna. Lara sama uvedla, že jí vedený trénink může nezávislým a nezasvěceným pozorovatelům připadat poměrně chaotický, ale bodový systém využívá především u menších dětí, aby stále udržela jejich pozornost a koncentraci. Trenérsky je to pochopitelně mnohem náročnější, protože za určitý čas mohou hráči na jednom stole odehrát jednu nebo dvě kombinace a na jiném třeba čtyři nebo pět. Vedení tréninku je tak obtížnější, ale jeho efektivita mnohem větší. Nezáleží totiž na tom, kolik času stráví za stolem hráčovo tělo, ale jak dlouho je tam přítomná jeho plně koncentrovaná a motivovaná hlava. Jen tak se může rodit výkonnostní pokrok, protože kvalita je upřednostněna před kvantitou. Při zadávání kombinací se servisem je potřeba v roli trenéra přemýšlet nad tím, jestli je kombinace zaměřena na hru podávajícího nebo přijímajícího a to především u kombinací začínajících dlouhým servisem. Mnoho trenérů toto vnímá tak, že kombinace s dlouhým servisem je zaměřena na hru přijímající strany a jak Lara uvedla, právě z tohoto důvodu mělo mnoho německých reprezentantů problém s návazností hry po svém dlouhém servisu, kdy se vlastně místo do aktivity dostávali do pasivní hry a stejně tak měli problém dlouhý rychlý servis přijmout. Proto se u hráčů na vrcholné úrovni v tréninku cíleně zaměřili na odstranění těchto herních nedostatků. Trénink v tomto případě probíhá z velké části tak, že má hráč zadání, snažit se po svém servisu do třetího úderu uhrát bod. Protože s tímto cílem musí na vrcholné úrovni dlouze podávat. Zajímavostí je rovněž to, že Lara často v dané kombinaci zadá nějaký cíl, ale nechá na hráči, aby sám vymyslel, jak se k němu dostane, jaké údery k dosažení cíle zvolí, aby se učil nad hrou komplexně přemýšlet.

Jak je vidět ve videu, v tréninku Lara cíleně využívá různé pomůcky, např. barevná ohraničení, aby hráč věděl, kam má míček směřovat při podání, aby byla zřetelně vymezena zóna pro krátký servis nebo zóna pro hru přes boční hrany, stejně tak má přijímající hráč úkol míček přesně umístit např. flipem do předem určeného místa. Trenér hráčům zadá povinný počet podání nebo příjmů, které takto musí zahrát, aby se opět docílilo soustředěnosti hráčů a kvality provedení. Používá rovněž např. stojany pro zásobníky pro nácvik simulace pohybu za stolem ve čtyřhře. Jak je z videa patrné za stůl umístí dva stojany s dostatečným prostorem od zadní hrany, nahazuje zásobník a hráči se pohybují mezi stojany tak, aby nacvičili efektivní pohyb pro čtyřhru zaměřený především na aktivní krok zpět ke stolu, pohyb vpřed. Aby hráči při čtyřhře necouvali, protože pak je velmi obtížné uhrát bod. Stejně tak pohyb mezi stojany, které jsou vyšší, než deska stolu, nutí hráče nedávat ruku po odehrání úderu dolů a tím zefektivňuje aktivní hru s rukou nahoře a směrem dopředu.

V pokračování přednášky je popis strategických her. Tyto hry hrají její svěřenci z více důvodů – svůj volný čas vyplní jinak než hraním na počítači nebo mobilu, utužují partu tím, že prostřednictvím her mezi sebou komunikují a v neposlední řadě je strategické hry učí přemýšlet, improvizovat a stanovit vlastní taktiku pro úspěch ve hře.

TRÉNINKOVÉ METODY – regulace emocí

V další části přednášky se Lara podrobně zabývala regulací emocí za pomoci dýchacích technik jak při hře samotné, tak mimo stůl. Motto této části zní:

„Přede všemi, kteří provozují „jen“ výkonnostní sport stojí zásadní rozdíl v otázce, co chtějí raději být – jestli nervózní začátečník, kterému se přihodí mnoho chyb nebo uvolněný rutinér – a vítěz.“

Správné dýchání je v jejím chápání mimořádně důležité jak z hlediska psychiky a zklidnění emocí v průběhu tréninku a následně v zápase, ale také z toho důvodu, že se podílí na lepší potréninkové regeneraci. Nádech a výdech je fyziologický proces, který každý člověk každý den provede dvacet tisíckrát. Přesto většina lidí, a sportovce nevyjímaje, nedýchá správně, pokud se nácviku správného dýchání cíleně nevěnuje. Nejčastější způsob dýchání je nádech nosem mělce do hrudníku, chybou navíc je případně zvedání ramen při nádechu. To způsobuje špatné zapojení dýchacích svalů a následné zatuhnutí trapézových svalů. V tomto stavu je pak ve sportu velmi obtížné provést plynulý pohyb. K nejefektivnějšímu okysličení svalů a tkání dochází ve chvíli, kdy se nadechujeme nosem a vydechujeme ústy, a když cíleně střídáme dýchání do hrudníku s dýcháním do břicha. Správné dýchání je důležité nejen pro sport, ale i pro okysličení celého těla a především mozku, který následně lépe zpracuje informace a tím funguje lépe i jemná motorika, což je ve stolním tenise mimořádně důležité.

V přednášce se dále Lara věnovala nejen obecnému významu správného dýchání, ale i jeho praktickému zapojení do stolního tenisu, vysvětlení účelu jednotlivých dýchacích technik a zařadila i praktické ukázky jednoduchých cvičení, která lze absolutně bez časové náročnosti aplikovat v průběhu každého tréninku.

Téměř nikoho nepřekvapí, že při tréninku v posilovně je důležité se soustředit na to, v jaké posilovací fázi se provádí nádech a kdy následuje výdech, aby cvičení bylo efektivní. Lara Broich zdůraznila, že ve stolním tenise se nácviku správného dýchání nevěnuje téměř žádná pozornost. Hráči dýchají špatně, čímž se připravují o dynamiku úderu. Chybou je rovněž zadržování dechu v průběhu výměny. Správné zapojení dýchání do úderu je takové, že ve fázi nápřahu je nádech, těsně před úderem míčku krátká pauza – zadržení dechu a v momentě úderu míčku a dokončovací fáze úderu je výdech – rychlý a dynamický se zpevněným core, aby svaly neztratily napětí. Výdech nesmí být dlouhý a relaxační. Jak již bylo řečeno, i mimo sport použije každý člověk denně dvacet tisíckrát proces nádechu a výdechu. Ve chvíli, kdy to dělá špatně a dýchá mělce do hrudníku a při nádechu zvedá ramena, dochází k zatuhnutí trapézů a nedostatečnému okysličení svalů a mozku. Výsledkem je obtížně proveditelný plynulý pohyb a zhoršená práce mozku, která s sebou z hlediska sportu přináší výrazné zhoršení jemné motoriky.

Po výkladu o fyziologických procesech souvisejících s dýcháním následovaly praktické ukázky dýchacích technik, které lze použít pro regeneraci, zklidnění, odbourání stresu, zostření pozornosti apod. Lara demonstrovala rozdíly v dýchání do hrudníku a do břicha. Nádech se provádí nosem, výdech ústy. Při nádechu je důležité nezvedat ramena a vnímat zapojení břišních svalů při dýchání do břicha. Důležité je kombinovat oba způsoby, tj. nádech do hrudníku i do břicha. Zajímavou dýchací technikou, kterou Lara využívá před tréninkem, aby hráči zklidnili mysl a soustředili se, byl trénink s posíláním míčku přes užší stranu stolu vždy ve dvojici. Hráči si posílají míček proti sobě pouze  výdechem ústy. Přitom lze dobře kontrolovat míru výdechu, přizpůsobit ji, vnímat dech. Správné dýchání před tréninkem a během něj následně zlepší pohyb a jemnou motoriku za stolem. A obecně správné dýchání zlepší regenerační procesy, čímž se ve sportu snižuje riziko zranění.

Dalšími dýchacími technikami, které Lara prezentovala, bylo tzv. krabicové dýchání a varianty jeho frekvencí při nádechu, zadržení dechu, výdechu, případně opětovného zadržení dechu. Používá je se svými svěřenci před každým tréninkem. Celá série nezabere více než tři minuty tréninkového času a je mimořádně důležitá k tomu, aby hráči tzv. vyčistili hlavu od běžných denních starostí ve škole a v rodině a připravili se co nejlépe na trénink. Je třeba se zaměřit i na to, aby trenér věděl, v jakém stavu hráči na trénink přicházejí.  Jestli mají více fází, mohou být unavení nebo mohou přijít ve stresu ze školy apod. Trénink začíná vždy dýchacími technikami – provede se 8 cyklů ve frekvenci 4-7-8, což znamená 4 vteřiny nádech, 7 vteřin zadržení dechu, 8 vteřin výdech. Je to technika vhodná i před spaním. Před trénink se zařazuje pro odbourání stresu a mentální únavy. Dýcháním v této frekvenci se ovlivňuje nervový systém, směřuje k relaxaci a po dokončení tohoto cvičení přicházejí hráči zklidnění, soustředění sami na sebe, připravení vnímat informace a hrát.  Dýchací techniky lze zařadit i do samotného průběhu tréninku pokud vidíme, že jsou hráči unavení buď mentálně, nebo fyzicky, aby se znovu nastartovali a tréninkový proces mohl na maximálním levelu pokračovat. Případně lze dýchací techniky zařadit i přímo do kombinací. Z hrubého času 10 minut na kombinaci je čistý skutečný čas hry maximálně 3 minuty. Pokud si hráči dýchací techniky osvojí a jsou jim přirozené, mohou po dobu sbírání míčků v průběhu kombinace tyto techniky aplikovat a tím tělo i mysl průběžně regenerovat. Stejně tak je mohou využít v zápase – v situaci, kdy se nedaří a sbírají míček, se mohou několikrát správně nadechnout a vydechnout, odbourat stres a pokračovat. Ale nic z toho nefunguje jen v zápase. Tělo musí mít tyto techniky naučené z tréninku, jen tak je možné je zapojit do samotného zápasu.

(Dlužno dodat, že Lara ve své trenérské praxi pracuje se špičkovými, zdravě motivovanými hráči, kteří vědí, jaký je jejich cíl a ona jim v jeho dosažení pomáhá i hledáním drobností, které díky synergickému efektu později mohou růstu výkonnosti napomoci. Její svěřenci jsou vyselektovaní z mnohem širší sportovní základny, než je tomu u nás. Navíc německá povaha je jednoznačně jiná než česká. Když autorita něco řekne, tak to platí a hráči splní úkol. Domnívám se, že u nás by pokus o zapojení dýchacích technik do tréninku ve většině případů zkrachoval už na začátku s komentáři „co je to za blbost“, „to je trapný“, „to mě nikdo nedonutí dělat“ a podobně… Takže si myslím, že obecně platí, že ten sportovec, který u nás tyto techniky opravdu provádí, si k nim našel cestu spíše sám, než že by ho to naučil jeho trenér, přestože ve špičkovém sportu v zahraničí je to již běžné. Domnívám se, že je důležité tyto techniky formou hry zařazovat již do práce s malými dětmi, aby se jim staly přirozenou součástí tréninku i života a v pozdějších letech, např. v období puberty, jim na jejich provádění nepřišlo nic divného. Pozn. aut.)

Ideální stav je pak to, aby trenér dokázal zjistit, co u každého svěřence pomáhá k odbourání stresu a únavy. Mohou to být právě dýchací techniky, jóga nebo meditace. Paní Novotná v průběhu přednášky zmínila, že její svěřenkyně, dlouholetá reprezentantka a mnohonásobná medailistka Marie Hrachová, používala metodu autogenního tréninku, která je oproti dýchacím technikám daleko obtížnější na zvládnutí. Jak paní Novotná uvedla, trvalo Marii Hrachové půl roku, než si správné provedení autogenního tréninku osvojila. Bližší informace jsou např. v tomto odkazu:

Autogenní trénink | Relaxace (psychoweb.cz)

V dalším průběhu přednášky se Lara okrajově dostala kromě dýchacích technik i ke svým dalším tréninkovým metodám. Zajímavé bylo např. to, že se v  tréninku vždy zaměřuje na kvalitu provedení, nikoli na kvantitu (prosté splnění časového úseku), sleduje účel, čeho chce v tréninku dosáhnout a vyhodnocuje, jak se jí to daří. Zadá kombinaci a s ní podmínky dosažení určitého počtu bodů např. za počet bezchybného opakování kombinací, za počet odehraných úderů atd. Na každém stole se daná kombinace hraje do té doby, než je stanovený cíl dosažen. Pokud hráči cíl splní, hrají jinou kombinaci, pokud ne, pokračují dál v té předchozí. Výsledkem je, že se teoreticky na každém stole hraje něco jiného, což je pro trenéra mimořádně náročné, ale hráče to učí přesnosti provedení a zaměření na kvalitu úderů, protože se tím vytváří nepřetržitý tlak na soustředění na cíl.

Další tréninkovou metodou Lary Broich je cílený nácvik kombinací, které vedou k zisku bodu. Cílem je nečekat na chybu soupeře, ale v první fázi hrát svoji hru, pokusit se vnutit soupeři svůj herní styl a teprve ve chvíli, kdy to nefunguje, hledat slabé stránky soupeře a zaměřit se na ně.

Směřování tréninku a jeho průběhu provádí Lara tak, aby pro každého hráče byl maximálně efektivní, aby vše bylo odehráno na 100 %. Není tedy důležitý brutto čas tréninku, ale množství úderů a netto čas strávený vědomou a soustředěnou hrou. Proto dobře vnímá pocity a fyzické možnosti hráčů, a pokud vyhodnotí, že trénink pro daného svěřence již z nejrůznějších důvodů není efektivní, v první fázi trénink přeruší a poskytne prostor k oddechu a provedení dýchacích technik. Pokud ani toto nepomůže, bez výčitek trénink ukončí, aby hráč mohl zregenerovat a připravit se dobře na trénink následující.

Téma tréninkových metod tímto Lara vyčerpala a v další části přednášky se pak zaměřila na styly a aspekty koučování hráčů na turnajích.

(Komplexní přístup k tréninku je nepochybně u nás zatím spíše velkou neznámou, což soupeřům, kteří jsou s danou problematikou více obeznámeni, poskytuje mnoho konkurenčních výhod. Lara Broich je podle mého názoru mimořádně empatická ke svým svěřencům, dokáže vyhodnotit, kdy lze v tréninku přidat a kdy je naopak potřeba hráči nechat prostor pro regeneraci sil. Je si dobře vědoma toho, že fyzické a mentální schopnosti jsou u každého hráče jiné a u dětí navíc hraje roli odlišnost v rychlosti emočního i fyzického zrání.  Neočekává od svých svěřenců, že všichni budou jako odlitek jedné šablony, ale přizpůsobuje trenérskou práci možnostem a schopnostem každého hráče, individualizuje přístup i trénink samotný. To vše pak právě vytváří synergický efekt celé její práce a přináší s sebou to, že její svěřenci patří ke špičce v rámci evropského stolního tenisu. Pozn. aut.)

Záznam druhého dílu přednášky:

První díl přednášky s doplňujícím komentářem najdete zde: Lara Broich – 1. díl